Antequera potreri

...uz tu nejaky ten patek jsme, takze se zazitky hromadi, byt stale vyuzivame velkeho previsu a kazdy den nehledame misto, kde slozime na noc hlavu. Prsi mene, teplota se nastesti opet vysplhala, obcas prekvapi boure ci silny vitr...v pondeli byl statni svatek "Den ustavy" a vcera "Neposkvrneneho poceti Panny Marie", tak jsme celkem odpocati, nebot svatky stejne jako nedele jiz temer ctime a nepracujeme, resp. nehrajeme na ulici...jinak mame stale co delat, o hudbe nemluve. Minuly tyden byl ve znameni dvou nasich premier, a to "Leyenda del tiempo" a "Verde". Ohlasy priznive az temer obdivne...tak jsme snad na dobre ceste I s tim nasim drze odvaznym hranim flamenkovych flaku. Mezi nase stale priznivce patri I mistni zlatnik, na jehoz jmeno si momentalne nemohu vzpomenout, takze zadna reklama asi nebude...narozdil od bot. Jak jiz psal Lubos, ty moje doslouzily, doufam, ze ne definitivne, nebot je momentalnim problemem "jen" na dvou mistech praskla podrazka, pominu-li rozlepeni, ktere jiz bylo reseno v ramci zarucni opravy, pravda, ne zcela skvele. Na cenu bot si radeji nevzpominam, ale verila jsem, ze vydrzi dele nez dva roky. Maji dost naslapano, zrejme vice, nez vyrobci predpokladaji. Ale strucne. Znacka LOWA, Gore-tex a evidentne ne zcela odolna Wibramova podrazka. Poslala jsem je tedy na odpocinek domu...a vymenila je za taktez kombinaci kuze a textilu Gore-tex , pry "super calidad", made in Spain. Pri Lubosove namitce, ze v dnesni dobe je bezne made in China a ze se chceme jen ujistit, prodavacka zrudla az do bela, ze v jejim obchode je to naprosto vyloucene. Ovsem zarucni doba jim tu moc nerika. Znacka a slovo prodavace je tou nejvyssi zarukou (kdyz do tydne ci dvou prijdete se zjevnou zavadou, snad to resit I nejak budou, ale mistni zakony jsem, pravda, nenastudovala). Kdyz jsem se zminila o dvourocni zarucni dobe platici u nas, od srdce se zasmala a pravila neco o zazraku, kdyz boty vydrzi tak dlouho. Tak uvidime, kdo vyhraje, Spain nebo China kontrolovana v Nemecku... Ale zpet k hudbe, nebot I na tomto poli zacal pocinaje patecnim vecerem probihat jisty souboj. Hrali jsme na ulici jako obvykle, lidi nezvykle vice, vetsinou v doprovodu svych ratolesti...pozornosti neunikly masky, ktere se priblizily a tancovaly zprvu do rytmu nasi hudby. Pak se kolem nich zacaly tvorit hloucky fotografii chtivych, zacalo se zpivat a tancit...nahle se z amplionu zacaly linout tony americkych vanocnich songu. Ano, presne tech, ktere si radi poslechneme jeden den, ale po nekolikatydenni masazi z radii, supermarketu a k nasemu nemilemu prekvapeni I mistniho rozhlasu, jich mate plne zuby. K nasi nelibosti znelo "gingle bells...let it snow...merry Christmas..."a pod. (od mesta, jez v podtitulu nosi "ciudaddearte", bych ocekavala neco trochu jibeho) ulicemi centra I sobotniho rana, kdy se konal trh, na ktery jsme meli pozvani od onoho zlatnika. Vydali jsme se tedy misto hrani za mesto obdivovat se dolmenum, prehistorickym pohrebnim mohylam z doby kolem roku 2500 pr.n.l. V bajecne atmosfere jsme si vsak na trhu zahrali vecer. Neco tvrdsiho na zahrati, tradicni cukrovi a silna kava... od ostatnich stankaru...diky! Ampliony sice utichly (zatim), zato se objevila konkurence. Jedna sympaticka fletnistka a jeden tak trochu bezohledny harmonikar s playbackem. Uvidime, jak to tedy pujde dal...kazdopadne se termin naseho odletu blizi, tak doufam, ze se jiz nebudou opakovat titulky o stavkujicich dispecerech a zrusenych letech.