OSTROVNI IDILA - male mesto (kdyby nebylo turisticke urbanizace, mohlo by to byt celkem pekne mestecko) s malym pristavem, malou plazi a malym turismem.
Za plazi s (pravdepodobne umele navezenym) piskem plaz z kamenu (ne oblazku, ale oblych sutru VSECH velikosti) prechazejici v skaly a utesy a nad ni nekolik slusne obyvatelnych (a obyvanych) jeskyni. My bydlime skoro na konci ve velkem vyklenku s obilenym stropem a betonovou podlahou (predni stena se rozpadla pred lety, takze je sem videt, ale jen z pristavu). Ve meste je velky (a levny) suprac, ochotny turisticky stanek a prijemne paseo (paseo mritimo = vychazkova kolonada podel more) se 2 restauracemi a cheringuitem (plazovym barem). Turiste i penziste (ostrovni, spanelsti, anglicti, nemecti, italsti, holandsti, norsti, ...) se radi nechavaji okouzlovat nasi hudbou, i minci obcas hodi, ale je jich malo na to, abychom z toho zbohatli. Nevadi! Diky kvalitni recyklaci (recyklace = vyuziti neceho, co nepouceny obcan shledal neuzitecnym, ci nepouzitelnym) zijeme jako kralove (ovoce, zelenina, uzeniny, cerstva mata, preslazene bublinkove napoje, 2 kg cokoladovych tycinek, ... ) a stradame euricko k euricku :-)
Pred tydnem jsme prijeli (pesky, stopem, guagua) z Las Fuentes. NADHERNE MISTO! Nejakych 800 m, naproti 1060m Tejina, okolo hluboka udoli (barrancos), za zady hory, dopredu pruhled na more, stare (nektere opustene, jine opravene) baracky a jeskyne, kohoutek s vybornou vodou, jednou dvakrat za den turisti, stari zemedelci na svych polickach, klidek, pohoda. Bydleli jsme 11 dni v opustenem baracku tak trochu bokem a pritom vlastne uprostred, pres den na kruhove terase pod barackem, za soumraku jsme cvicili jogu v mandlonovem sadu nad barackem, varili na ohni, jedli zdrave, sbirali, loupali a susili mandle a (skoro) vsechno bylo takove hluboke a ciste. Kdyby nam nedosli prachy, drepime tam doted :-)
Predtim jsme par dni putovali. Z Adeje jsme vyrazili do kopce a systemem pres den pres mestecko - pres noc mezi mestecky jsme se pomalicku sunuli po trase Taucho - Tijoco Alto - Vera de Erques - Las Fuentes. Krasa, unik z disneylandu dole, hreben - udoli - hreben - udoli - hreben...
Ostrovni vymozenosti:
GOFIO - prazene mlete obiloviny, nejvic psenice a kukurice. Tradicni, vyzivne a zdrave. Normalne se ji spis naslano, ale my to ted snidame nasladko misto musli.
Domorodci - kdyz se k nim clovek blizi, dokonce jeste kdyz je zdravi, netvari se nijak nadsene, ale v momente kdy zjisti, ze mluvime (uz i Venuse mluvi) spanelsky, jsou razem ochotni a mili.
Avocada vsech barev a tvaru, banany a rajcata, ktere se tu hojne pestuji a jsou tudiz levne.
Prijemne klima - zatim prsi minimalne a teploty jsou prijemne, prinejhorsim snesitelne (v obou extremech).
Zemepisna sirka - svetlo je ted od 8 do 7.
System guaguas - pokryva rozume cely ostrov a s bono-kartou je i celkem ekonomicky. Mimochodem: co myslite, jakou barvu ma guagua?? :-)
25 de enero 2011
Jeden den na ceste (to abyste si dovedli predstavit, co asi tak delame kdyz nic nemusime, ale varuji: JE TO DOST OSOBNI - KOHO TO NEZAJIMA, AT TO NECTE!!!)
Dnes byl den zivlu. Venuse mela po ranu vybornou naladu, ktera vygradovala sprchou v desti (kvuli pocasi jsme dnes nesli buskovat), brzy se ji ale pokazila, kdyz gofio (s prazenymi mandlemi, medem, hruskou a jablkem) odmitalo pockat teple, nez ona dodycha a dorelaxuje. Rozlada se vystupnovala, kdyz jsem se zapekl na psani tohoto prispevku (dost ted pouzivame PDA hlavne proto, ze s novou sestavou solarnich panelu uz netrpime nedostatkem elektriny - krome LP, prirucky SAS a map jsme se vrhli na beletrii (Venuse ted cte U. Ecca, ja Samana od Bondyho) a "prirucky" (Venuse jogu a cakry, ja flamenco)) a narusil tim jeji plan dojit jeste pred obedem na internet a pro vodu, propisky a pecivo. Pozde ale preci vyrazila Venuse na misi (ja mezitim hulil a cvicil na kytaru - ucim se hrat por soleares) a vratila se brzy (zaridila vsechno krome internetu a propisek) a o neco vyrovnanejsi, aby se o hodinu pozdeji zmenila bezmala ve furii pri hledani lzice (k obedu jsem podaval slepici polevku z tetrapacku vytunenou smazenou cibulkou, mrkvi a brokolici). Situaci pak nastesti zvratil orgasmus telesny vzapeti nasledovany orgasmem fotografickym (zpusobenym vlnamy, skalamy, mracny, mracky, destem a zapadajicim sluncem). Dalsi orgasmus byl pak pro zmenu muj :-) Potom vecerni cviceni a k veceri bageta s avokadem, syr, okurka, rajcatka a matovy caj. Dost dneska fouka, takze asi uz nevylezeme ze spacaku (Venuse cte, ja klikam stylusem) a na Schody do Nebe uz asi nedojde (uz je vcelku umime, na ulici predvadime, ale detailiky stale ladime - kdyz uz jsem se zminil o muzice, por tangos uz hrajeme Verde a Rosa Maria; por rumbas pilujeme stare pecky Volare, El vaquilla a Baila a zaciname cvicit Ventilator 80 od OdB; Leyenda del tiempo zatim ceka az se naucim solo a Hit the road Jack na to, az Venuse zacne zpivat; taky oprasujeme Blazna na kopci)...
2024 ©